Srpen 2015

Deník života 6

26. srpna 2015 v 19:49 | Da* |  My story
,, Tes! Pojď sem dolů, musím ti něco dát.'' Zavolala na mě mamka a tak mě vytrhla z mého přemýšlení o tom 'úryvku'. Mamka seděla na gauči a její hnědé po ramena dlouhé vlasy jí padali do obličeje, když si četla dopisy. Moment. Dopisy? ,,Co mi chceš dát?'' Mamka zvedla hlavu od dopisu a usmála se. ,,Máš tu dopis. Ale nemáš tu napsaný od koho je. Neboj, nečetla jsem ho.'' Při podávaní dopisu se zase usmála. Na to, že jí je přes 30 vypadá stále dobře. ,,Dík.'' řekla jsem a pomalu jsem se doplazila s dopisem v ruce k sobě do pokoje.
***
Seděla jsem na posteli a zkoumala žlutou obálku. Kdo by, mě posílal dopis? Pomalu jsem obálku otevřela. Papír byl dvakrát přehnutý, ale nebyl to obyčejný papír. Vypadal až moc bíle. Byl bělejší než ten nejčistší sníh. Rozevřela jsem papír a začala číst.
***
,Ahoj. Vím, že se asi ptáš, kdo jsem a proč ti píši dopis, ale je to z jednoho důvodu: je to osud. Musela jsem ti to napsat, protože musíš zjistit, kdo jsi. Až se dozvíš, kdo jsi, můžeš tím i někomu pomoci a to mi opravdu věř, že budeš ráda, že jsi to, co jsi. Také ti musím říct, že to, co se ti děje není náhodou. Vím, že se ti zdál ten sen. A také vím, že jsi náměsíčná a zrovna včera si viděla 'úryvek'. Ano, vím to. Ale teď už je načase ti říct kdo doopravdy jsi. Jsi vědma. Ano. Je to tak. Ještě k úryvku: Byla bych ráda, kdybys tomu předešla. Byla by to dobrá zkušenost na začátek tvého poslání. Tak se zatím měj. Určitě ti ještě někdy napíšu a neboj, jsem pořád s tebou.'
***
Vyděšeně jsem si četla slova: Jsi vědma stále dokola. Cože? Já? A jak ta osoba moha vědět, že jsem viděla 'úryvek'? Nic mi nedává smysl. Proč nemůžu být obyčejná?
***

S Blakem jsem šla do školy opět mlčky. Nemohla jsem mu to říct. Ne dnes. Ve škole to byl nuda. Poslední dobou sem se do školy moc neučila…Už nemám samé jedničky. Mám teď ze skoro každé písemky za 2…Je to hrůza. Musím se zase zlepšit, jinak se nedostanu na střední a pak na vysokou… Samozřejmě, že se dostanu se 2 na SŠ, ale chci mít samé jedničky, aby na mě mamka mohla být pyšná. A tak si říkám, že s 2-kama by mě tam nevzali. Je to dobrá motivace!

Písňičky <3

20. srpna 2015 v 11:30 | Da* |  My a vše kolem nás
Čauky :) dám vám sem opět seznam písniček, které teď poslouchám opravdu hodně často :D ...Ty písničky opravdu miluju!
Samosebou se tyhle písničky nebudou líbit každému..:) ale já je upa zbožnuju :3 Hlavně Tu první :3 ta je opravdu luxusní...:) No nic...To jen aby ste věděli že žiju :)

Deník života 5

17. srpna 2015 v 15:03 | Da* |  Recenze..Book
,, Dobré ráno.'' Blake mě přivítal s úsměvem na tváři. ,,Ahoj.'' také jsem se na něj usmála, ale byl to spíš falešný úsměv. Cestou do školy jsme mlčeli…Bylo to poprvé, co jsme takhle dlouho mlčeli.
***
Ve škole jsme si povídali o úkolu z dějepisu a o ničem jiném. Blake je strašně vnímaví a ví, kdy se hodí něco říct a kdy to moc vhodné není, toho si na něm vážím úplně nejvíc.
***
Po škole jsme šli domů. Cestou už jsem to nevydržela a zeptala se. ,, Blaku?'' ,,Ano?'' Blake se na mě starostlivě podíval. ,, Víš…Nepřipadá ti poslední dobou že se něco mění?'' Blake se na mě divně podíval. ,,Ano. Určitě se něco mění. Ty se měníš…Jsi nejistá a už to není ta Tes, kterou jsem poprvé potkal. Bojím se, jestli jsem tě nezměnil.'' Byla jsem překvapená. Tak on se bojí, že mě změnil. To není ale vůbec pravda. ,, Ty jsi mě nezměnil, ty jsi mě udělal šťastnější.'' Měla jsem co dělat abych se nerozplakala. Ani nevím proč, se mi chtělo brečet.
***
Doma jsem se na nic nevzmohla, a proto jsem si šla rovnou lehnout. Bylo ještě brzy, ale i tak jsem byla hrozně unavená. Najednou se přede mnou objevil výjev. Jakoby úryvek nějakého filmu, ale bylo to tady ve městě. Nechápala jsem co to je a proč to vidím.
***

Ráno jsem si říkala, že se mi to určitě jen zdálo. Ale v hloubi duše, jsem cítila, že se to opravdu stalo a žádný sen to nebyl.

...
Ahoj tak po delší ''pauze'' zase kousek příběhu :) Prozradim, že to bude docela zajmavý teď