Asi jsem z5?

28. února 2017 v 20:56 | Da*
Ahoj...Tak jsem asi zpátky..uvidíme..:D na jak dlouho...No...A nějaké novinky? Ani ne...svět je pořádzvláštní místo...smrt je stále jedinou stálou věcí na mém seznamu..:D....vše ostatní jistý není...
 

příběhy

20. prosince 2016 v 8:43 | Da* |  My story
JO....četla jsem si ty své příběhy a chtěla bych pokračovat v příběhu stracená.. A taky i v těch ostatních ale ty poupravim..dík

Hm

20. prosince 2016 v 8:34 | Da* |  My a vše kolem nás
Jak tak koukám tak sem nikdo nechodí...ani se nedivim...kdo by chodil na neaktivní blog... Ale slibuji že po Vánocích to napravim...Zatím sem totiž neměla žádné příležitosti, až dnes...Nemám počítač a po Vánocích si jeden pořídim za své vydělané penízky...Těšim se jak malá holka na novou barbinu...Budu se tomu věnovat jak budu moct... chci si všechno časově a harmonogramicky rozvrhnout...Abych stíhala školu, knížky, blog i cvičení na které jsem se ted zaměřila...Proč? Vážim skoro 70kg...A upřímě .... Takhle by to nešlo...:D JO sice je moje výška 176cm...ale váha jde furt nahoru a já nechci být obézní nebo taknějak...ale zase nepotřebuju mít slavné buchty... Kdyby jste chtěli pak články na toto téma tak se nebojte ozvat... Budu se vám snažit vyhovět...Jinak omluvte všude přítomné chyby... :) I když se jim snažim vyhnou je možné že se objeví...přeci jen sem rok nepsala pořádně na počítači... :D¨No nic ... Tak asi zatím moje lamičky
 


Mráčky + citáty

18. června 2016 v 16:43 | Da* |  Tak trochu jinak :)
Miluju mraky, ty načechrané vatové peřinky. Některé se tváří nevině, jen tak kloužou po nebi jako kdyby věděli kam chtějí doletět. Některé vypadají naopak strašidelně. Jsou malý, černý a člověk neví co od nich čekat. Zda spustí svou korálkovou spršku nebo poplují nad jiné město. Jsou jako lidi. Každý kosek mmrášku je jiný. Ale jdou s davem, tak jako my. Ale i tak se najde, jak člověk, tak mráček, který pluje jiným směrem. Chtěla bych zkusit jaké to je být mrakem.
----
Plakat nad minulým neštěstím, to je nejistější prostředek jak si přivolat další.
W.S
----
Netrap se nad tím, že někteří lidé, již nejsou ve tvém životě. I to má svůj důvod.
----
Jojo...delší dobu sem tu nic nenapsala...snad nevadí :)

Oooo

6. února 2016 v 11:59 | Da* |  My a vše kolem nás
Přesně za 3 měsíce blog bude slavit 4 roky o.O

Deník života 9

6. února 2016 v 11:58 | Da* |  My story
Celý den jsem byla celá bez sebe. Proč se mi to zobrazilo, když sem na to myslela? Je možné, že bych to mohla až takhle lehce přivolat? Nebo to byla jen shoda náhod? Každopádně to byla další předpověď do mého divného života.
-----
Takže...už mi jaksi došel materiál, který sem měla napsaný ve wordu...Takže zase nějakou dobu nic nevyjde...Pokusim se napsat více, ale teď se více věnuji druhému blogu...Ale určitě bych i sem mohla něco přidat. Než jen ten můj příběh, který stejně nikdo asi nečte,...tak zatím :)

Deník života 8

6. ledna 2016 v 14:35 | Da* |  My story
Procházela jsem se kolem starého nádraží a přemýšlela. Jak mohu zase vidět 'úryvek'? Uvidím ještě někdy vůbec nějaký? A můžu si ho přivolat, nebo ne? Měla jsem tolik nezodpovězených otázek. A chtěla jsem co nejrychleji odpovědi, které se mi však zatím nedostávaly.
***
Najednou začalo pršet. Nejprve slabě a málo. Potom se, ale intenzita zvýšila a z malého deštíku se stal liják. Byla jsem hrozně mokrá a nic na mém těle teď nebylo suché. A k tomu mi začínala být strašná zima. Běžela jsem zpátky domů, co nejrychleji to šlo. Nestála jsem o nachlazení a zbytečné otázky.
***
Jakmile jsem ulehla, oči se mi únavou zavřela a já v mžiku usnula. Chvíli byla jen tma a já klidně dýchala. Slyšela jsem jen svůj dech. Po té chvíli jsem se propadla do bezesné noci.
***
V sobotu ráno vstávám skoro vždy kolem 10 hodiny. Dneska jsem se, ale probudila už v 5 hodin. Oblékla sem se, do své domácí soupravy, která se skládá z šedivých legín a černého trika. Vyšla jsem z domu. Je tu krásně. Šla jsem, k rybníku, který je hned, před naším domem. Brzo ráno tu není ani provoz a tak mám čas poslouchat zvuky přírody.
***

Koukala jsem na rybník a tak za ani né 5 minut se to stalo zas. Viděla jsem 'úryvek': Stála jsem na nějaké křižovatce, nejspíše z města…Přede mnou se objevila postava. Byla to dívka s dlouhými černými vlasy. Na sobě měla modré džíny, šedou mikinu a v ruce svírala malý černý kufřík. Šla volnou chůzí, přímo ke mně. Z ničeho nic se po mé pravici objevil Blake. Netušila jsem, kde se tu vzal, ale je zřejmé, že v úryvku je možné vše. Dívka došla svou volnou chůzí konečně k nám. Její tvář už jsem jistě někde viděla. Byla mi hodně povědomá a byla jsem si sakra jistá, že jí znám…Jen sem si nemohla vzpomenout co to je za dívku. Na její jméno a její původ. Nejprve pohlédla na mne. Ale jen krátce. Poté na Blaka. Věnovala mu opravdu dlouhý pohled…Začínala se mě zmocňovat žárlivost a to i přesto, že s Blakem nechodím. Pak se to vše zase rozplynulo a já vnímala prostor před sebou.

Deník života 7

24. října 2015 v 11:42 | Da* |  My story
Přišla jsem domů a mamka byla v kuchyni. Naše kuchyň je poměrně veliká. Máme ji spojenou s jídelnou. Kuchyňskou linku máme do i a vyhovuje nám to. Nad kuchyňskou linkou máme čtyři skřínky, které jsou z hnědého dřeva.
***
Na lince měla položenou krabici. Byla to krabice s talíři. Mamka to opatrně rozbalovala. ,,Ahoj mami co to tu vyvádíš?'' zeptala jsem se mamky. ,,Koupila jsem nám nové talíře se zdobením. Ty staré už se mi nelíbí a některé jsou otlučené a oloupané.'' řekla a podívala se na mě. Když je všechny vyndala, začala je skládat do myčky. V tom jsem si vzpomněla na 'úryvek' ,, Mami nedávej je do myčky. Oloupe se ti to zdobení!'' mamka se na mě nechápavě podívala. ,,Cože? To je mám všechny mýt v ruce? '' ,,Jestli chceš, aby ti to zdobení na talířích zůstalo tak ano, budeš to muset mýt v ruce.'' mamka mě, ale neposlechla. ,,Ale prosím tě, když je tam dám jen teď. Nemyslím si, že by se oloupali.'' Zavřela myčku a potom zapnula. Za nějakou dobu myčka pípla, nádobí je umyto. Seděla jsem na gauči v obýváku a dívala se na televizi. Z kuchyně jsem slyšela mamky hlas. ,,Cože? To není možné, jak to? Jdu to vyreklamovat!'' Pomalu jsem vstala a šla do kuchyně. Jakmile jsem viděla jen bílé talíře, musela jsem ze začít smát. ,,Říkala jsem ti, ať to nedáváš do té myčky.'' Mamka se na mě naštvaně podívala, ale za chvilinku, jsme se smáli obě.
***

V noci jsem zase nemohla spát. Bylo po půlnoci a já se vydala ven. Od té doby, co je tu Blake jsem nebyla v noci sama venku. Už mi to chybělo.

Písničky + výzva?!

24. října 2015 v 11:24 | Da* |  My a vše kolem nás
Ohayo ! Po delší době se zase ozývám..:D...No stejnak sem nikdo nechodí, ale i tak. No dám sem písničky, které se mi oblíbily za tenhle měsíc...A chtěla bych ještě zmínit, že se chystám začít posilovat...:) samosebou jen doma, ale budu se snažit (y) Začínam posilovat od pondělí. Možná si říkáte proč začnu až v pondělí :) ale jakoby začínám už dneska...jen nebudu posilovat, ale dám si jogu a hlavně dneska začínám i zdravě jíst :)... a v neděli si dám běh...teda pokud bude hezky a trává nebude klouzat :D....jdeme se psem na louku tak budu běhat s ním..:) No ještě dneska si připravím fitness deník, nebo něco na ten způsob...Já bych to bez plánku totiž dodržela tak dva dny :D..No a teď ty písničky :D..
Tak to je ode mne vše :)

Deník života 6

26. srpna 2015 v 19:49 | Da* |  My story
,, Tes! Pojď sem dolů, musím ti něco dát.'' Zavolala na mě mamka a tak mě vytrhla z mého přemýšlení o tom 'úryvku'. Mamka seděla na gauči a její hnědé po ramena dlouhé vlasy jí padali do obličeje, když si četla dopisy. Moment. Dopisy? ,,Co mi chceš dát?'' Mamka zvedla hlavu od dopisu a usmála se. ,,Máš tu dopis. Ale nemáš tu napsaný od koho je. Neboj, nečetla jsem ho.'' Při podávaní dopisu se zase usmála. Na to, že jí je přes 30 vypadá stále dobře. ,,Dík.'' řekla jsem a pomalu jsem se doplazila s dopisem v ruce k sobě do pokoje.
***
Seděla jsem na posteli a zkoumala žlutou obálku. Kdo by, mě posílal dopis? Pomalu jsem obálku otevřela. Papír byl dvakrát přehnutý, ale nebyl to obyčejný papír. Vypadal až moc bíle. Byl bělejší než ten nejčistší sníh. Rozevřela jsem papír a začala číst.
***
,Ahoj. Vím, že se asi ptáš, kdo jsem a proč ti píši dopis, ale je to z jednoho důvodu: je to osud. Musela jsem ti to napsat, protože musíš zjistit, kdo jsi. Až se dozvíš, kdo jsi, můžeš tím i někomu pomoci a to mi opravdu věř, že budeš ráda, že jsi to, co jsi. Také ti musím říct, že to, co se ti děje není náhodou. Vím, že se ti zdál ten sen. A také vím, že jsi náměsíčná a zrovna včera si viděla 'úryvek'. Ano, vím to. Ale teď už je načase ti říct kdo doopravdy jsi. Jsi vědma. Ano. Je to tak. Ještě k úryvku: Byla bych ráda, kdybys tomu předešla. Byla by to dobrá zkušenost na začátek tvého poslání. Tak se zatím měj. Určitě ti ještě někdy napíšu a neboj, jsem pořád s tebou.'
***
Vyděšeně jsem si četla slova: Jsi vědma stále dokola. Cože? Já? A jak ta osoba moha vědět, že jsem viděla 'úryvek'? Nic mi nedává smysl. Proč nemůžu být obyčejná?
***

S Blakem jsem šla do školy opět mlčky. Nemohla jsem mu to říct. Ne dnes. Ve škole to byl nuda. Poslední dobou sem se do školy moc neučila…Už nemám samé jedničky. Mám teď ze skoro každé písemky za 2…Je to hrůza. Musím se zase zlepšit, jinak se nedostanu na střední a pak na vysokou… Samozřejmě, že se dostanu se 2 na SŠ, ale chci mít samé jedničky, aby na mě mamka mohla být pyšná. A tak si říkám, že s 2-kama by mě tam nevzali. Je to dobrá motivace!

Kam dál